Milé sestry a bratři v Kristu !
V dějinách církve jsou i špatné zkušenosti s nepravými proroky, kteří měli sebevědomí proroků pravých. To nám však nesmí zastřít význam proroků a proroctví pro církev – proroctví slovem i činem, ale vždy ve prospěch Božího království, které od Boha přichází. Prorocké poslání patří i dnes i u jednotlivce do prostoru církve.
Církev je ta, která určuje jeho pravost. Nikdo nemůže působit jen na vlastní pěst, bez souzvuku s ostatními. Mohlo by to znamenat, že se „poslal sám“.
V dnešním evangeliu slyšíme, s jakým úkolem posílá Ježíš učedníky do světa. Poslal je, aby osvobozovali člověka od zla. Mají jít bez mošny, zásob, bez zajištění, mají jít v síle Boží, v naprostém spolehnutí na něho.
Kristus posílá i nás.
Pane, dej nám sílu jít po cestě, na kterou nás posíláš. Ať na ní vytrváme, i když mnoho věcí se nám zdá nejprve temnými, ať uposlechneme, i když se nám zdá, že nás voláš do nejistoty. Vždyť všechny naše jistoty pomíjí, ale Ty zůstáváš stejný včera i dnes i navěky
K tomu Vám všem žehná
Váš duchovní správce P.Daniel