Milé sestry a bratři v Kristu!
Dnes slavíme ve farnosti Velká Losenice pouť. Dříve se na každoroční pouť sjíždělo celé příbuzenstvo, účast na mši sv. byla samozřejmostí a v obci vždy někdo „na gruntu“ bydlel.
Dnes je to složitější, i víra u mnohých zvlažněla, a tak je dobře, když pouť pomáhá k setkávání.
Pouť je zastavení se před Bohem při připomenutí si našeho putování k Bohu.
Je to čas setkání s těmi, kteří část naší životní pouti procházejí či procházeli s námi.
Nikam ve středověku neputovali křesťané tak často, jako ke hrobu Kristovu do Jeruzaléma, ke hrobu Petrovu do Říma a ke hrobu apoštola Jakuba do Compostely ve Španělsku. V prvním případě se jednalo o pouť k samotnému Spasiteli, v druhém k jeho zástupci na zemi a ve třetím k prvnímu apoštolovi, který byl pro Krista umučen.
Kéž i naše životní pouť je putováním, při kterém nejdůležitějšími okamžiky je naše blízkost Kristu.
Kéž se při tomto putování řídíme radami a nařízeními Kristova zástupce na zemi.
Kéž je v nás touha a zapálenost pro následování Krista jako u sv. Jakuba.
Kéž nás Bůh, na přímluvu sv. Jakuba, chrání před hromy a blesky v našem životě.
K tomu Vám všem žehná
Váš duchovní správce
P. Daniel