Milé sestry a bratři v Kristu !
Včera jsme se v Sázavě sešli při mši sv. na setkání rodáků, dnes slavíme
ve farnosti Velká Losenice pouť. Dříve každoroční pouť byla zároveň setkáním rodáků, neboť se sjíždělo celé příbuzenstvo, účast na mši sv.byla samozřejmostí a v obci vždy někdo „na gruntu“ bydlel.
Dnes je to složitější, i víra u mnohých zvlažněla, a tak je dobře, že setkání rodáků v době pouti pomáhá k setkávání. Pouť je zastavení se před Bohem při připomenutí si našeho putování k Bohu.
Je to čas setkání s těmi, kteří část naší životní pouti procházejí či procházeli s námi.
Nikam ve středověku neputovali křesťané tak často, jako ke hrobu Kristovu do Jeruzaléma, ke hrobu Petrovu do Říma a ke hrobu apoštola Jakuba do Compostely ve Španělsku. V prvním případě se jednalo o pouť k samotnému Spasiteli, v druhém k jeho zástupci na zemi a ve třetím k prvnímu apoštolovi, který byl pro Krista umučen.
Kéž i naše životní pouť je putováním, při kterém nejdůležitějšími okamžiky je naše blízkost Kristu.
Kéž se při tomto putování řídíme radami a nařízeními Kristova zástupce na zemi.
Kéž je v nás touha a zapálenost pro následování Krista jako u sv.Jakuba.
Kéž nás Bůh, na přímluvu sv.Jakuba, chrání před hromy a blesky v našem životě. K tomu Vám všem žehná
Váš duchovní správce P.Daniel