Milé sestry a bratři v Kristu !
V dnešním evangeliu jasně slyšíme, že odpuštěním bližnímu se sami očišťujeme. Každá urážka sice vzbuzuje chuť se pomstít, zároveň však myšlenka na pomstu silně znepokojuje – otravuje naši duši.
Tohoto cizího zla nemáme šanci se zbavit jinak, než odpuštěním.
V češtině nám již samo slovo napovídá – odpustit – od sebe pustit, nedržet zlo v sobě.
Odpuštění neznamená ponížení, vždyť nás spojuje s Bohem, který i nám odpouští. Odpuštění není zapomenutí (nemůžeme si v paměti libovolně mazat a snažit se mluvit o zapomenutí tam, kde se událost stále vybavuje, to není zapomenutí, ale pokrytectví).
Odpuštění je zřeknutí se (oprávněného) nároku. Je obdarováním také pro toho, kdo odpouští, neboť jedná způsobem podobným Božímu jednání a zároveň se uschopňuje přijímat sám odpuštění Boží i druhých.
Odpuštění dává život, který se může rozvíjet v lásce.
Odpuštění si vyprošujeme na kolenou před Bohem, za přímluvy
Panny Marie. Pamatujme na to nejen v kostele v Sázavě při výročí posvěcení.
K životu v blízkosti Boží nejen na začátku školního roku
Vám všem žehná Váš duchovní správce
P. Daniel