Milé sestry a bratři v Kristu !
Sv.Pavel nám v dnešním čtení říká : „Bůh náš otec nám ve své dobrotě dal útěchu, která nikdy nepomine a radostnou naději“.
Naději jsme dostali jako nadpřirozenou schopnost jiřž při křtu. Ona je bytostním zaměřením našeho já na Boha, je článkem mezi časem a věčností.
A my máme o této naději vydávat svědectví, svědectví pravdě, kterou poznáváme v evangeliu, v Kristu Ježíši.
Papež bl.Jan XXIII. nazývá naději jednou ze svítilen svatosti.
Nevěřící nám často křesťanskou naději vytýkají a říkají, že naděje na věčnost nás odvádí od pozemského života. Je tomu právě naopak. Naděje nás totiž učí neočekávat to, co Bůh neslíbil a naopak nám dává jas a vytrvalost v duši, když se nám něco nedaří.
Kdosi vyjádřil myšlenku, že nejsilnější je život největšího množství nadějí.
Prosme o sílu žít s Kristem, pro Krista a tím i pro šťastnou věčnost svou i svých blízkých.
K tomu Vám všem žehná
Váš duchovní správce P.Daniel