Milé sestry a bratři v Kristu!
V dnešním evangeliu slyšíme, jak Ježíš, uprostřed uzdravování, odchází do samoty se modlit.
Modlitba je i dnes pro nás prostředek k získání orientace a jistoty o smyslu naší práce, silou k tomu, abychom se nenechali zahltit „pouhou“ aktivistickou činností a smýšlením, že tím zachraňujeme svět.
Modlitba je klíčem k přijetí těžkostí a utrpení.
Přijmout utrpení to znamená hledat, ptát se Boha, dávat a vyvracet si námitky ohledně smyslu utrpení, tak jako Job.
Klást si je tak dlouho, až pochopíme, že nejsme schopni poznat Boží Prozřetelnost ve všem, protože nedokážeme vidět to, co neleží v rovině našeho chápání. A nechápeme ani pandemii, ani nevíme, jak velký je podíl člověka na jejím rozpoutání…..
Modlitba není útěkem od skutečnosti, není ztrátou času, ale naopak dává správnou motivaci našim činům.
Teprve spojením horizontály, lásky k bližnímu, s vertikálou, milostí přicházející od Boha a zároveň naší snahou pozvedat se k nebi, vzniká autentická láska, vyjádřená znamením kříže.
Kéž tedy modlitba předchází a provází veškerou naši činnost a práce nechť je modlitbou našich rukou.
K tomu Vám všem žehná
Váš duchovní správce
P. Daniel