Milé sestry a bratři v Kristu !
V dnešním evangeliu slyšíme, jak Ježíš, uprostřed uzdravování,
odchází do samoty se modlit.
Modlitba je i dnes pro nás prostředek k získání orientace a jistoty o smyslu naší práce, silou k tomu, abychom se nenechali zahltit „pouhou“ aktivistickou činností a smýšlením, že tím zachraňujeme svět.
Modlitba je klíčem k přijetí těžkostí a utrpení.
Přijmout utrpení to znamená hledat, ptát se Boha, dávat a vyvracet si námitky ohledně smyslu utrpení, tak jako Job.
Klást si je tak dlouho, až pochopíme, že nejsme schopni poznat Boží Prozřetelnost ve všem, protože nedokážeme vidět to, co neleží v rovině našeho chápání.
Modlitba není útěkem od skutečnosti, není ztrátou času, ale naopak dává správnou motivaci našim činům.
Teprve spojením horizontály, lásky k bližnímu, s vertikálou, milostí přicházející od Boha a zároveň naší snahou pozvedat se k nebi, vzniká autentická láska, vyjádřená znamením kříže.
Kéž tedy modlitba předchází a provází veškerou naši činnost a práce nechť je modlitbou našich rukou.
K tomu Vám všem žehná
Váš duchovní správce P.Daniel